sochy v dešti

ulice od mlhy halí se do dýmu

kopyta bílá k nebi kůň vzpíná

krůpěje snáší se u cesty do prachu

leskne se mramor, déšť po něm vzlíná

prastará agóna v hřebcově tváři lpí

bitevní vřava o svaté chrámy

žulové fasády kouřové závoje

obličej jezdce zdobený šrámy

kráčící dusno a na dlažbě kamenné

kašna vlhká vyschlá oprýskaná

ve zbroji rytíř zde tramvajím vzdává hold

jest prachbídný úděl velikána

v empíru střechy a bezkřídlé chrliče

lačnící jejich zubaté tlamy

kroucené okapy, fiály špičaté

vysoko tyčí se nad sochami

na kříži spasitel ústa má zkřivená

před sloupem morovým radostně lká

koruna trnitá padá mu do čela

myšlenky hluboké, srdce mělká